Letecký pohled na vodní elektrárnu Lipno

Místo, kde se rodí ekologická energie. Magická harmonie šumavské přírodní scenérie, člověkem zaplaveného údolí a obdivuhodného technického díla, nad nímž slunce vychází už více než půlstoletí. Lipno důvěrně známé – a přece jiné. To všechno nabízí virtuální prohlídka vodní elektrárny na jihočeském moři. Ze všech virtuálních prohlídek umožňuje právě ta lipenská největší "rozlet". Nabídne totiž nejen panorama ze stovek metrů nad zemí, ale zavede vás také k více než 160 metrů pod zemí pracujícím soustrojím elektrárny.

Prohlídka se sklání před osobitě krásnou atmosférou lipenské přehrady a života kolem ní. Je ale především holdem několika generacím šumavských energetiků. Právě oni pomáhají krotit mladou Vltavu a proměňovat ji v sílu užitečnou pro tisíce domácností.

Po více než 50 letech spolehlivého provozu si lipenská elektrárna zasloužila v letech 2012-14 obnovu a novou krev do žil. Kompletní výměna jednoho ze dvou soustrojí za cca 200 milionů korun umožňuje vyrábět ze stejného množství vody více elektřiny. Díky navýšení účinnosti o cca 4 % se zvýšila roční produkce elektrárny o 4 miliony kWh elektřiny. Ročně tak dá Lipno elektřinu další tisícovce jihočeských domácností. Také výsledky největší modernizace v dějinách elektrárny naše virtuální putování podrobně mapuje.

PROHLÉDNĚTE SI FILM BALADA O LIPNĚ! (6:36 min)

Na vlnách jihočeského moře

S vybudováním velké údolní hráze na horní Vltavě počítaly plány projektantů už koncem 19. století, k realizaci ale došlo až o více než 50 let později v etapě socialistické industrializace Československa. Celé vodní dílo Lipno vznikalo postupně v letech 1953 - 58. Jeho vzdutá hladina dosahuje od lipenské hráze až za Novou Pec, což je více než 40 km. Rozlohou 48,7 km² se jedná o největší vodní plochu na území České republiky. Tomu v čase výstavby odpovídal i objem přípravných prací, zejména rozsáhlé demoliční a odlesňovací práce, přeložení posledního úseku železniční tratě Certlov – Vyšší Brod – Lipno a stavba nové silnice po pobřeží jezera. Především však došlo k zatopení celých obcí (tzv. velké zátopové pásmo takto vyčlenilo 24 míst trvalého osídlení), případně jejich částí (Frymburk, Přední Výtoň, Dolní Vltavice, Lipno). Vznik obrovské vodní plochy znamenal konec vltavského údolí, kde úzká řeka meandrovala mezi poli a loukami. Zmizelo např. tzv. Srdce Vltavy, místo mezi Horní Planou a Novou Pecí, kde zákruty řeky vytvářely symbolické srdce. Jednou ze zajímavostí celého díla je i jeho přeshraniční dopad. V případě vyšších stavů hladiny nádrže je zaplavována tzv. česko-rakouská zátoka Lipenské přehrady nacházející se poblíž hraničního přechodu Kyselov - Diendorf. Na místo běžné hraniční čáry zde z vody ční dřevěné kůly opracované v horní části tak, aby věrně připomínaly klasické kamenné hraniční patníky. Takovou věc nikde jinde než na Lipně neuvidíte! Z rakouské strany sem vede stezka zakončená vyhlídkou Bayerische Au. Druhý břeh Lipna na českém území je vůbec kapitola sama pro sebe. Zpřístupněný široké veřejnosti byl až po pádu Železné opony a dodnes má v sobě něco ze staré Šumavy. Přijďte se o tom sami přesvědčit!

Při hodnocení dopadů výstavby lipenské nádrže však významně převažuje pozitivní pohled. Nová bytová výstavba ve výše položených místech zajistila rozvoj celé oblasti, důležitým prvkem je také dnes již celosezónní turistický ruch na vnitrozemské straně jezera. Vodní plocha jezera v krásném prostředí Šumavy, v nejširším místě až čtrnáctikilometrová, je využívána pro letní rekreaci, plavbu po jezeře a efektivní rybní hospodářství.

Vodní elektrárna Lipno I je součástí vltavské kaskády. K zadržení vody slouží kombinovaná zemní a gravitační hráz o výšce 26 m a délce 296 m. Obsah nádrže 306 mil. m³ vody je využíván pro víceleté řízení odtoku. Regulací odtoku se zvětšují minimální průtoky, omezují povodňové špičky a zvyšuje se výroba v ostatních elektrárnách vltavské kaskády.

Energetický význam elektrárny Lipno I představuje výroba levné, ekologicky čisté, špičkové elektrické energie a využití pro regulaci výkonu celostátní energetické soustavy. Její velmi rychlé najetí na plný výkon 120 MW do 150 vteřin a dálkové ovládání z centrálního dispečinku vodních elektráren ve Štěchovicích umožňuje ovlivňovat výkonovou bilanci elektrizační soustavy České republiky. Kolísání odtoku vyrovnává malá průtočná vodní elektrárna Lipno II o výkonu 1,5 MW, která byla vybudovaná pod Lipnem I.

Od vyšebrodského opatství až ke hřebenům Šumavy

Pohled z výšky je odměnou a balzámem pro duše milovníků Pošumaví a speciálně Lipna. To se táhne do dálky desítek kilometrů směrem k severozápadu. Výrazně blíže je severně položená obec Lipno nad Vltavou s turisticky atraktivní vyhlídkou Stezka v korunách stromů. Při pohledu na východ a jihovýchod nás při pohledu do údolí Vltavy postupně upoutá jak masiv Čertovy stěny, který inspiroval např. Bedřicha Smetanu, tak i Vyšší Brod. Právě zde se nachází rozsáhlý areál cisterciáckého kláštera ze 13. století. Východně v pozadí se nad Vltavou tyčí i hrad Rožmberk, dříve sídlo mocného jihočeského šlechtického rodu, podle něhož je pojmenováno celé město. Jižně nad hrází lipenské nádrže se vypíná Medvědí hora (934 m. n. m.), která zakrývá zříceninu hradu Vítkův kámen (1 035 m. n. m.) z počátku 14. století. Za příznivých podmínek je možné odsud spatřit Alpy. Jako vzdálené kulisy ve stejném směru pak vidíme oblast tzv. Trojmezí (oblasti dotyku hranic České republiky, Rakouska a Německa). Nejbližší z dominant tohoto jihovýchodního šumavského hraničního pásma jsou hory Hochficht (1338 m. n. m.) a Plechý (1378 m. n. m.), která je současně nejvyšší na české straně Šumavy.

V areálu vodní elektrárny Lipno

Energetická část vodního díla Lipno je špičkovou regulační elektrárnou a současně nejvýše položeným článkem tzv. Vltavské kaskády –soustavy hydroenergetických zdrojů zahrnujících dále po proudu řeky stupně Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané nad Vltavou. Celá tato obrovská síla o celkovém instalovaném výkonu více než 750 MW (tj. ¾ jednoho temelínského bloku) funguje v podstatě jako jedna elektrárna a je řízena z Centrálního dispečinku vodních elektráren ČEZ ve Štěchovicích. Dohromady vytváří vodní díla Vltavské kaskády spád 369 metrů a samotné Lipno představuje 44 % tohoto spádu. Vzhledem k regulační funkci elektrárny Lipno I jsou její soustrojí v provozu průměrně 8 hodin denně. Podle potřeb energetické sítě najíždějí turbíny obvykle 2 - 3krát denně. Jako každý špičkový zdroj jsou i lipenská elektrárna a její obsluha nepřetržitě připraveny k provozu. Najetí na plný výkon je vodní elektrárna Lipno I schopna od prvního impulsu během několika minut.

Vtokový objekt elektrárny Lipno I je umístěn na levé straně hráze a skládá se z hradicích profilů s bezpečnostními hradidly, z česlicových polí, která zabraňují vniku velkých nečistot, a rychlozávěru. Právě díky využití přírodních podmínek krajiny, tzv. Čertových proudů mezi Lipnem a Vyšším Brodem, nebylo nutné stavět hráz vyšší než 25 metrů. Požadovaného spádu je dosaženo tak, že voda přes vtokový objekt se řítí do závratné hloubky 160 metrů ocelovými tlačnými šachtami o průměru 4,5 metru. V podzemí před komorou kulových uzávěrů se potrubí prostřednictvím kolena zúží na průměr 2,5 a přivede vodu na provozní uzávěry – kulové ventily. Vodorovným přivaděčem je dále vedena na turbínu, kterou roztáčí a odchází 3,6 km dlouhým odpadním tunelem se spádem 1,3 ‰ do vyrovnávací nádrže Lipno II nad Vyšším Brodem. Tady se opět přidává k vltavské vodě odpouštěné z lipenského vodního díla kvůli zachování minimálního průtoku v původním korytě řeky.

Samotný areál elektrárny Lipno I nabízí pohled na všechny nejdůležitější části provozu. Za rozvodnou 22 kV se tyčí masiv přehradní stěny. V popředí je vchod do vstupní haly, na pravé straně provozní budova s prostorami Infocentra v podkroví. V popředí za plotem se nachází konečná zastávka železniční trati z Rybníka. U vchodu do areálu je administrativní budova, před níž je vystaveno oběžné kolo vyjmuté z podzemí elektrárny při jedné z předchozích oprav.

Vyvedení výkonu

Elektrická energie z generátorů se vyvádí šikmým tunelem pomocí kabelů do nadzemních transformátorů a rozvodny 110 kV. V nadzemním areálu je též umístěna rozvodna 22 kV, která zásobuje rozsáhlé okolí elektrickou energií.

Rozvodna R 110 kV má celkem 11 polí, z toho čtyři pole transformátorů, jedno pole spínače přípojnic a pět polí vývodových. Z pěti polí je jedno určeno pro vyvedení výkonu Českým dráhám (železniční trať Rybník – Vyšší Brod – Lipno byla elektrifikována již při zahájení provozu v roce 1911). Dvě pole jsou generátorů TG1 a TG2, dvě pole distribučních transformátorů, kde se transformuje 110 kV na 22 kV a napájí rozvodnu 22 kV sloužící jako distribuce pro místní okolí. Klasická venkovní dvousběrnová rozvodna má modernizované prvky s vypínači se zhášedlem SF6 a kombinovanými proudovými a napěťovými transformátory se stejným typem izolantu. Původní maloolejové vypínače, měřící transformátory s olejem byly zrušeny.

Z rozvodny vychází čtyři vývodové linky do 400 kV rozvodny Dasné u Českých Budějovic, kde je transformováno 110 kV na 400 kV. Obě rozvodny na Lipně jsou ovládány brněnským dispečinkem E.ON. Zemní lana vedoucí vrcholem stožáru mají uvnitř zabudovaná optická vlákna, která slouží pro komunikaci mezi dispečinky.

Vstupní hala

Před cestou do podzemní kaverny vedou kroky pracovníků elektrárny a specialistů údržby vstupní halou. Jejich kroky stráží po jedné straně oplocená rozvodna 110 kV a po druhé straně provozní budovy. Zasazeny v dlažbě sem ústí také koleje pokračující z konečné zastávky železniční tratě.

V samotné hale upoutá každého dobový plakát s nápisem „Lipno – Dílo II. Pětiletky – Chlouba jižních Čech“. Zajímavější než době poplatný text je schéma hlavních částí elektrárny přibližující názorně podstatu jejího fungování.

Ve vstupní hale se dále nachází nákladní výtah o nosnosti 80 tun a také vstup do šikmého osobního výtahu směřujících do podzemní strojovny.

Velín

Právě z této dozorny řídí specialisté obsluhy chod elektrárny. Ovládací panely po stranách jim signalizují mimo jiné provozní stav obou turbogenerátorů nebo dodávku energií směrem do nejbližších lokalit (např. Frymburk, Loučovice). Na dvojici stolních monitorů vidíme také souhrn ze záběrů bezpečnostních kamer umístěných na strategických místech v areálu elektrárny i podzemních prostorách.

Z Velína je možno dozorovat i malou vodní elektrárnu Lipno II, která je bezobslužná.

Kaverna strojovny

V podzemní elektrárně, uvedené do provozu v roce 1959, jsou umístěna dvě plně automatizovaná soustrojí s Francisovými turbínami a potřebná elektrická zařízení.

Podlaží generátoru se nachází v 65 m dlouhé, 38 m vysoké a 22 m široké kaverně strojovny, postavené ve výlomu skály. Jde o jeden z technických unikátů, kterými se lipenská elektrárna pyšní. Celá podzemní hala je totiž zasazena do obrovské skalní prostory ve tvaru tunelu. Má tak nejen boční zázemí, ale i nadstropní prostory. Ústředními body ve strojovně jsou objekty dvou generátorů umístěných v ochranných protihlukových krytech.

K přemisťování technologie slouží v hale strojovny dva portálové jeřáby každý o nosnosti 125 tun.

Po stopách modernizace

Modernizace soustrojí TG2 elektrárny Lipno začala počátkem listopadu 2012. Ve svém průběhu nabídla jedinečné pohledy. V prosinci 2012 byl např. v podzemní strojovně ze statoru generátoru vytažen 230tunový rotor k opravě a dvě 50tunové poloviny statoru generátoru k sešrotování. V srpnu 2013 došlo na betonáž nové spirály turbíny, což si vyžádalo kompletní zastavení provozu celé elektrárny (tj. i normálně fungujícího soustrojí TG1) a vypuštění odpadního tunelu Lipno-Vyšší Brod. Nový beton k zálivce spirály se dopravoval tímto tunelem. Jako poslední na Lipno dorazilo v listopadu 2013 oběžné kolo turbíny o hmotnosti 7,5 tuny. Jeho průměr je 2,15 metrů a za provozu se otočí 375krát za minutu. PODÍVEJTE SE NA ZAJÍMAVÉ OKAMŽIKY MODERNIZACE SOUSTROJÍ TG2!

Obdobná omlazovací kúra na druhém z lipenských soustrojí - TG1 - odstartovala na podzim 2015.

Výtah

K dopravě technologického zařízení a personálu do podzemí slouží výtah o nosnosti 80 tun umístěný v šikmém tunelu se sklonem 45°, široký 6,8 m, vysoký 9,7 m a dlouhý 200 metrů. Jízdní doba činí zhruba 20 minut. Doprava osob je zajištěna osobním výtahem, který je umístěn pod podlahou nákladního výtahu. Doba jízdy je cca 2 minuty.

Zajímavostí je, že se jedná o jedinou běžnou přístupovou cestu do elektrárny. I ty největší komponenty v elektrárně musí proto být konstruovány tak, aby se dostaly do útrob elektrárny právě tímto nákladním výtahem.

Vnitřní prostory generátoru TG2

V horní závěsné hvězdě je umístěno závěsné ložisko, které drží celý tah stroje - rotor generátoru, oběžné kolo hřídele a tah vody - tzn. že přenáší cca 550 tun. Rotor generátoru sám váží 240 tun. Ložisko je tzv. samomazné, jakmile se stroj roztočí, tak se odstředivou silou vytvoří čerpadlo a žene potrubím olej, který se posléze chladí o patro níže v prostoru hydrauliky v chladičích Gmar. Do chladičů v generátoru je vedena chladicí voda z vodního hospodářství, teplý vzduch ohřátý ve statoru generátoru se ventilátory, které jsou součástí rotoru profukuje právě přes tyto vodní chladiče a ochlazený vzduch se vrací nazpět. Generátor je zapojený do dvojité hvězdy, a vývod vede do rozvodny 15 kV. Odtud pak 27 kabelů odvádí energii šikmým tunelem k blokovým transformátorům do rozvodny 110 kV.

Po stopách modernizace

Modernizace soustrojí TG2 elektrárny Lipno začala počátkem listopadu 2012. Ve svém průběhu nabídla jedinečné pohledy. V prosinci 2012 byl např. v podzemní strojovně ze statoru generátoru vytažen 230tunový rotor k opravě a dvě 50tunové částí statoru generátoru k sešrotování. V srpnu 2013 došlo na betonáž nové spirály turbíny, což si vyžádalo kompletní zastavení provozu celé elektrárny (tj. i normálně fungujícího soustrojí TG1) a vyčerpání odpadního tunelu Lipno-Vyšší Brod. Jako poslední na Lipno dorazilo v listopadu 2013 oběžné kolo turbíny o hmotnosti 7,5 tuny. Jeho průměr je 2,15 metrů a za provozu se otočí 375krát za minutu a proteče přes něj při plném výkonu 46 m³/sec vody.

Obdobná omlazovací kúra na druhém z lipenských soustrojí - TG1 - odstartovala na podzim 2015.

Komora kulových uzávěrů

Kulové uzávěry vody se při každém najíždění a odstavování stroje otvírají a zavírají. Prostor kulových uzávěrů je samostatnou stavební komorou tlakově oddělenou od kaverny elektrárny bezpečnostním uzávěrem. Bezpečnostní uzávěr má šířku 2,5 m. Podívejte se na uzavírání kulového uzávěru (3x zrychleno).

Před kulovými uzávěry se potrubí stáčí do kolena a nahoru vede 160 m přivaděč tlačná šachta o průměru 4,5 m. Kulový uzávěr švýcarské výroby je plně automatizován - nejprve se otevírá obtokový ventil, následně provozní těsnění a až nakonec hydraulika servoválce otočí o 90° vlastní vnitřní otočné těleso. Voda proudí bezztrátovým laminárním prouděním k turbíně. Součástí stroje je dále druhé - revizní těsnění. Servoválec je ovládán vysokotlakou hydraulikou o tlaku 200 atmosfér. Vysokotlaká hydraulika spotřebuje menší množství oleje, představuje nižší ekologickou zátěž a v provozu je spolehlivější.

Pokud pracují turbíny na plný výkon, kulovými uzávěry proteče 46 m³ vody za sekundu při výkonu 60 MW. Na 1 kWh je potřeba přesně 2,76 m³ vody. Tento ukazatel dělá z Lipna nejefektivnější vodní elektrárnu ČEZ z hlediska spotřeby vody. Ostatní velké vodní elektrárny na kaskádě potřebují k výrobě 1 kWh elektřiny podstatně více vody – Orlík 6 m³, Slapy 8 m³.

Kulový uzávěr

Kulový uzávěr je vzhledem k dopravě do podzemí a komory kulových uzávěrů vyroben z několika dílů. Musí se svést šikmým nákladním výtahem do podzemí, dopravit oběma jeřáby v hlavní strojově na podlaží turbín. Odtud odvést po kolejích do komory kulových uzávěrů a dalším jeřábem dopravit na stanoviště a tam díly smontovat.

Studna prosáklých vod

Kolem kaverny kulových uzávěrů a tlačných šachet je tzv. drenážní systém, který svádí puklinové prosáklé vody kanálky do studny prosáklé vody, odkud se odčerpává do odpadního tunelu. Z tohoto prostoru se denně odčerpá až 80 m³ vody. V celé elektrárně jsou celkem tři studny prosáklých vod.

Systém odolejování

Každá ze studen je navíc vybavena pásovým odlučovačem ropných látek, spolu s hlídačem ropných látek a systémem čištění odpadních vod přes filtrační stanici s aktivním uhlím. Tím je zajištěno, že případné úniky ropných látek se nedostanou do vodního toku.

Spirála turbíny

Spirála přivádí vodu přes rozváděcí lopaty na oběžné kolo, které roztočí a padá do prostoru savky a poté do 3,6 km dlouhého odpadního tunelu, kterým je odvedena do Vyššího Brodu, do vyrovnávací nádrže. Vodu propouští dvacet rozváděcích lopat, které jsou spojeny regulačním kruhem se dvěma táhly na hydraulické motory, které ovládá tlakový olej. Regulační kruh se tak začne otáčet a tím mění množství vody na turbíně, a tedy i otáčky a výkon turbíny. Regulační schopnost turbíny umožňuje pracovat s výkonem od 0 do 60 MW. Šestnáctipolový generátor synchronně roztáčí robustní hřídel turbíny do 375 otáček za minutu. Celý proces je plně automatizovaný, proto najíždění turbíny trvá cca 2 minuty. V tom je výhoda vodních elektráren, díky tomu mohou rychle podpořit síť energií.

Podívejte se na uzavírání prostoru kolem turbíny (2x zrychleno).

Po stopách modernizace

Tuny speciální betonové směsi zalily nad ránem 20. srpna 2013 novou spirálu turbíny soustrojí TG2. Zároveň ve dnech přípravy betonáže i po jejím skončení došlo k jedinečnému stavu, kdy byla mimo provoz celá 120 MW kapacita lipenské elektrárny. K odstavenému rekonstruovanému soustrojí TG2 se totiž po dobu betonáže spirály turbíny přidala i sesterská TG1. To kvůli nutnosti využít společný 3,6kilometrový odpadní tunel jako dopravní cestu pro betonářské vozy. PODÍVEJTE SE NA ZAJÍMAVÉ OKAMŽIKY MODERNIZACE SOUSTROJÍ TG2!

Vysokotlaká hydraulika

V prostorách pomocných provozů náležejících ke zmodernizovanému soustrojí TG2 jsou jasně patrné rozdíly oproti původní nízkotlaké hydraulice dosud nemodernizovaného soustrojí TG1. Celé toto zařízení slouží k zajištění pohybu tzv. rozváděcích lopat Francisovy turbíny a umožňuje regulaci vody k turbíně. Lipenské turbíny jsou schopné regulovat – měnit výkon v celém svém výkonovém pásmu, to je od nuly do plného výkonu 60 MW dle energetické soustavy. V boxu hydrauliky EHR ČAR je moderní vysokotlaký čerpací agregát o tlaku 200 atm. Z agregátu se tlak vede do servomotorů, které natáčí regulační kruh, který je spojen s 20 rozváděcími lopatami Francisovy turbíny. Turbína má celkem čtyři ložiska – závěsné společné s horním vodicím ložiskem, které je umístěno nad generátorem v závěsné hvězdě, spodní vodící generátorové ložisko a turbínové vodící ložisko. Pro spodní generátorové a turbínové ložisko slouží mazací agregát. Olej v závěsném ložisku a v horním generátorovém ložisku pracuje bez čerpadla, tzv. samomazně. Jakmile se stroj roztočí, olej začne proudit a tím mazat ložiska. Při provozu se , zahřívá a je nutno jej chladit. Je sveden do deskových chladičů Gmar, kde z jedné strany protéká chladicí voda a z druhé olej.

Pod pomocnými provozy se nachází vodní hospodářství. Zde jsou čerpadla a filtry které vyrábí chladicí vodu. Filtry mají síta s otvory 0,4 mm. Každý stroj má svoje chladicí čerpadlo a jedno je rezervní pro oba stroje. Asynchronní motory čerpadel mají příkon 100 kW a rozbíhané plynule pomocí softstartérů.

Po stopách modernizace

Na soustrojí TG1 je nasazen ještě původní EHR ČAR, který potřebuje pro provoz 4 m³ oleje při tlaku 2 MPa, tj. 20 atmosfér. Oproti tomu nová vysokotlaká hydraulika na soustrojí TG2 potřebuje 400 l oleje při tlaku 200 atmosfér. Množství oleje pro regulaci turbíny je tak výrazně menší u TG2, než u původního zařízení TG1. Při generální opravě TG1 zahájené na podzim 2015, která bude rozsahem stejná jako u stroje TG2 dojde i k výměně tohoto zařízení.

Řídicí systém

Řídicí systém zajišťuje provoz veškeré technologie. Zabezpečuje provoz strojů TG1 a TG2, provoz rozvoden R 22 kV , R 110kV, společné zařízení v podzemí i v nadzemí. V roce 2016 bude zahájena výměna řídicího systému. Tím bude završena modernizace celé elektrárny Lipno I.

Bezpečnost osob při práci ve vnitřních prostorách turbíny je zajištěna pomocí hradidel. Jedny jsou na vtokovém objektu za hrází vodního díla, Druhé na výtoku z turbín na začátku odpadního tunelu. Po spuštění obou těchto hradidel a odčerpání vody z turbíny je možno otevřít vstupy do turbíny a provádět potřebné kontroly a nutné práce. Na vtokovém objektu jsou ještě rychlouzávěry. To jsou bezpečností uzávěry, které v případě vážných poruch automaticky uzavírají vstup vody do tlačné šachty. Mezi tabulemi rychlouzávěrů a bezpečnostním hrazením jsou ještě česlicová pole, která zajišťují ochranu turbíny před vniknutím splavovaných nečistot. Světlost mezi pruty těchto česlic je 48 mm.

Šachtou je voda přivedena na podlaží turbín, protéká kolenem potrubí zúženým na 2,5 m a přitéká do komory provozních kulových uzávěrů.

Hradidla

Pro práce v turbíně se pracoviště zajišťuje bezpečnostními hradicími tabulemi. Jedny jsou na vtokovém objektu ještě před česlicemi. Druhé jsou za turbínou v prostoru hrazení savek. S tabulemi na výtoku se manipuluje pomocí jeřábu o nosnosti 16 tun. Po zahrazení turbíny z obou stran se voda z vnitřních prostor vyčerpá a může se bezpečně pracovat.

Klenba

Nad betonovou skořápkou kaverny je stále 80 až 100 m skály. Síla betonu se pohybuje v různých místech od 0,8 do 1,7 m betonu. Stavba je rozdělena na čtyři betonové bloky, které jsou neustále monitorované.

Zajímavostí prostoru pod klenbou je tzv. “studánka lipenské elektrárny“ (krychlovitá plechová nádoba umístěna vedle červeně natřeného schodiště). Ze skály sem byla po desetiletí sváděna pitná voda, aby se i hluboko pod zemí mohli občerstvit. Teprve v rámci příprav na modernizační práce v roce 2012 byl i sem přiveden regulérní vodovod.

Klimatizační komora

Hlavní klimatizační komora vyrovnává vzduch mezi hlavní strojovnou a kavernou. Nacházelo se zde i tepelné čerpadlo, které mohlo vyrobit teplo z odpadní vody za turbínou. Vzhledem k tomu, že prostory nikdy nevychladnou na méně jak 15 °C, tak se nepoužívalo a bylo zrušeno. Nejlepším větráním je přirozený tah vzduchu l odpadním tunelem z Vyšší Brodu a šikmým tunelem. Při nájezdu nebo odstavování turbíny dochází k další výměně vzduchu vlivem vody v odpadním tunelu. Voda buď vzduch nasává anebo vytlačuje.

Odpadní tunel Lipno – Vyšší Brod

Voda, která projde oběžným kolem, padá do savky, odkud se kolenem stáčí do odpadního tunelu. Pod oběžným kolem bývá menší tlak a vzniká tu sací efekt díky rozšířenému kuželu savky. Jsou zde vidět hlavy dvaceti rozváděcích lopat, ucpávky a těsnění. Při průchodu vody turbínou tu vzniká hluk až 105 decibelů.

Voda odtud odtéká do tzv. odpadního tunelu, který je řešen jako beztlakový, vzduchová "kapsa" je zde proto nepřetržitě, tj. i za situace, kdy oba stroje pracují na plný výkon a kdy lipenské jezero Lipno II dosahuje maximální kóty.

Pohled z lávek umístěných v bodech mezi vyústěním savek a spojením dvou částí odpadního tunelu do jedné (tzv. kalhoty) je jedinečný zejména ve chvíli, kdy elektrárna najíždí do provozu. Kolem pozorovatele se s nezměrným hukotem v obou částech valí téměř 100 m³ vltavské vody za vteřinu. Ta po své pouti tunelem opět spatří světlo světa u portálu tunelu nad nádrží Lipno II.

Po stopách modernizace

Po několik srpnových dní roku 2013 nastala unikátní situace, kdy byl celý 3,6kilometrový odpadní tunel vypuštěn. K modernizovanému a dlouhodobě odstavenému soustrojí TG2 se přidalo i soustrojí TG1 a celá elektrárna se na nezbytně dlouhou dobu zcela odmlčela. Právě tudy totiž vedla cesta mixážních aut s betonem z betonárky v jihočeském Hubenově. Dne 19. srpna 2013 po několik hodin zajížděly mixy jeden po druhém do portálu odpadního tunelu nad Vyšším Brodem a mířily podzemím až pod lipenskou elektrárnu, aby dlouhými hadicemi poslaly svůj náklad přímo k nově uložené spirále turbíny TG2. Nad ránem 20. srpna byla tato nesmírně náročná etapa modernizace lipenské elektrárny zdárně dokončena.

Vodní elektrárna Lipno II

Průtočná vodní elektrárna Lipno II s jedním soustrojím o výkonu 1,5 MW je nedílnou součástí elektrárny Lipno I a slouží zejména k vyrovnávání odtoku z této špičkové vodní elektrárny. Je vybavena Kaplanovou turbínou se spádem 10 - 4 m.

K vyrovnání průtoku byla vybudována nádrž o obsahu 1,68 mil. m³ vody. Řeka byla přehrazena 11,5 m vysokou kombinovanou hrází. Přehrada je vybavena potřebným hydrotechnickým zařízením, které umožňuje řídit odtok i v případě, že soustrojí vodní elektrárny je v opravě. Vodní elektrárna Lipno II je plně automatizovaná, bezobslužná, dálkově ovládaná z dispečinku ve Štěchovicích a z elektrárny Lipno I. Mimo trvalou výrobu z vyrovnaného průtoku umožňuje Lipno II špičkový provoz elektrárně Lipno I, v čemž spočívá její hlavní energetický význam.

Infocentrum

Přímo na elektrárně Lipno naleznou návštěvníci Informační centrum.

Vzhledem k umístění centra v půdním prostoru dvou z provozních objektů vodní elektrárny Lipno I (jde o objekty pomocných provozů a část objektu rozvodny 22 kV přímo pod hrází lipenské přehrady) jsou informace zaměřeny především na historii a současnost této vodní elektrárny. Na své si však přijdou i zájemci o informace týkající se Šumavy ale i energetické společnosti Skupiny ČEZ. Duchovním otcem informačního centra je Bedřich Kučera, vedoucí provozu vodní elektrárny Lipno.

Expozice má několik tematicky specifikovaných částí: Povltaví (připravilo Povodí Vltavy), výstavba vodních elektráren Lipno I a Lipno II, jejich současný provoz, životní prostředí v malebném koutě naší republiky v lokalitě elektrárny (Českokrumlovsko, Vyšebrodsko, okolí Lipenské vodní zdrže a Lipensko) a stručné představení nejvýznamnějších obcí v daném regionu (Vyšší Brod, Lipno nad Vltavou, Frymburk a Horní Planá). Informace jsou návštěvníkům prezentovány přehlednou formou na 22 výtvarně vkusně upravených panelech, dále prostřednictvím tištěných informačních materiálů a videoprojekce systému DVD (ta je věnována převážně historii a současnosti vodní elektrárny Lipno). K dispozici jsou i další zajímavé filmy s energetickou tématikou. Ve vstupním prostoru střediska s průhledem do tzv. strojovny šikmého nákladního výtahu elektrárny jsou navíc umístěny panely prezentující umístění našich organizačních jednotek na území ČR a aktuální informace o vzniku a postavení posílené energetické Skupině ČEZ.

Dominantou expozice je názorný model elektrárny dokumentující její vzhled z roku 1959, tj. z doby bezprostředně po zahájení provozu. Tento model, který postavili před padesáti lety učňové z ČKD Blansko, ležel dlouhé roky v depozitáři českokrumlovského muzea. Po rekonstrukci se stal coby stálá zápůjčka muzea součástí expozice.

Jak a kdy na návštěvu?

Informační centrum vodní elektrárny Lipno je po převážnou část roku k dispozici na základě objednávky (písemné, telefonické). V letní turistické sezoně od 15. června do 15. září je centrum otevřeno denně od 10 do 16 hodin. Každou celou hodinu se pro skupinu do 40 osob promítají filmy, k dispozici je zasvěcený odborný výklad, který zajišťují tři zaměstnanci elektrárny. Vstupné je pro dospělé 20 a pro děti a důchodce 10 Kč.

Více informací na stránkách ČEZ.

Nápověda

Stiskněte levé tlačítko myši a tahem volte úhel pohledu nebo použijte tlačítka klávesnice.

	přesune vás na přehled elektráren
	přesune vás na hlavní stránku elektrárny
	zobrazí informace o prohlížené části prohlídky
	zobrazí vaši polohu v elektrárně
	zobrazí galerii náhledů, stiskem šipky se přesunete ve výčtu náhledů
	přiblíží obraz
	oddálí obraz
	posune obraz doleva
	posune obraz nahoru
	posune obraz dolu
	posune obraz doprava
	nápověda
	zapne režim zobrazení na celou obrazovku